ProZ.com translation contests »
2014 annual ProZ.com translation contest: "Celebrations" » Czech to Slovak » Entry by Beáta Cajchanová


Source text in Czech

Translation by Beáta Cajchanová (#16750)

Na nádraží jsem si koupil lístek do La Spezia. Konečně jsem vnímal, že jsem v Itálii. Cítil jsem se pevný a jistý. Recepční měl pravdu: „Taková noc…“

V La Spezia nebylo příliš o čem rozhodovat. Před nádražím rostl vysoký plot ze zaprášených keřů a dole pod ním supěl přístav, který jako velryba občas vydechl gejzír pachů, hulákání a rezavého skřípotu. Korsika se mi proměnila v ušmudlanou, neodeslanou pohlednici. Ostatně, cíle bylo dosaženo, či spíše se mi sám od sebe zjevil, a nechtěl jsem se už dál rozmělňovat v dalších sebepitváních, otevřel jsem všechna okna své zatuchlé pevnosti a nechal proudit čerstvý vzduch, nač mu tedy stát v cestě a znovu se v kruhu honit za svým vlastním stínem?

Vrátil jsem se k pokladně a zeptal se na nejbližší vlak do nějakého velkého města.

„Za patnáct minut do Benátek, za čtyřicet do Říma,“ ozvalo se za okýnkem.

Vydal jsem se do Benátek.

Byl jsem v tom městě už jako malé dítě s rodiči a s bratrem, ale nic jsem si z toho nepamatoval. Snad jen holuby. Měl jsem o něm vzrušující fantazie, ve kterých se mísila mlha a ostré slunce, slaný vzduch a těžká zamotaná tajemství. Rozmazané siluety Giacoma Casanovy, Lorenza da Ponte a Antonia Vivaldiho. Ještě rozmazanější postavy dóžecích udavačů, hbitých gondoliérů a karnevalových masek. Pach ryb a soumraků ve vlhkém městě. Jak jsem se přesdvědčil, nebyl jsem daleko od pravdy, ale netušil jsem, jak mě to město sevře. Uchopí a nepustí.

Na nádraží Santa Lucia jsem vyskočil z vlaku, a když jsem vyšel z budovy, jenom jsem zasténal. Přede mnou bez varování vybuchl ohňostroj překrásného města. Bylo jedenáct hodin v noci. To město mi kynulo na pozdrav, Canal Grande jako by vrtěl hlavou, že to tak dlouho trvalo, a vlevo už mne vybízel Ponte degli Scalzi, abych jen vstoupil, že je vše připraveno. Musel jsem si sednout na schody a počkat, až se mi zklidní tep a budu se moci nadechnout.

Zůstal jsem v tom městě tři dny. A bylo lhostejné, jestli jsem byl nahý, nebo mi Benátky vtiskly na obličej jednu ze svých šalivých masek. Byl jsem šťastný. Byl jsem zamilovaný.

Zamiloval jsem se do města. Nebudu a nechci popisovat tyto tři dny. Byla to opojná svatební noc. Na náměstí San Marco jsem se napil moře a nechal se vést…
Na železničnej stanici som si kúpil cestovný lístok do La Spezia. Konečne som vnímal, že som v Talinasku. Cítil som sa pevný a istý. Recepčný mal pravdu: "Taká noc..."

V La Spezia nebolo o čom príliš rozhodovať. Pred železničnou stanicou rástol vysoký plot zo zaprášených kríkov a dole pod ním syčal prístav, ktorý ako veľryba občas vydýchol gejzír pachov, hulákania a škripotu hrdze. Korzika sa mi premenila na zašpinenú, neodoslanú pohľadnicu. Napokon, cieľ bol dosiahnutý, ale skôr sa mi zjavil sám od seba a nechcel som sa už hlodať v ďalších sebapitvaniach, otvoril som všetky okná svojej zatuchnutej pevnosti a nechal prúdiť čerstvý vzduch, načo mu vôbec stáť v ceste a znovu sa naháňať s vlastným tieňom?

Vrátil som sa k pokladni a opýtal sa na najbližší vlak do niektorého veľkého mesta.

"Za pätnásť minút do Benátok, za štyridsať do Ríma," ozvalo sa za okienkom.

Pobral som sa do Benátok.

V tomto meste som bol už ako malé dieťa s rodičmi a bratom, ale nič z toho si už nepamätám. Možno len holuby. Mal som o ňom vzrušujúcu fantáziu, v ktorej sa miešala hmla a ostré slnko, slaný vzduch a ťažké zamotané tajomstvá. Rozmazané siluety Giacoma Casonovu, Lorenza da Ponte a Antonia Vivaldiho.
Ešte rozmanitejšie postavy dóžovských udavačov, čiperných gondoliérov a karnevalových masiek. Pach rýb a súmrakov vo vlhkom meste. Ako som sa presvedčil, nebol som ďaleko od pravdy, avšak netušil som, ako ma toto mesto zovrie. Lapí a nepustí.

Na železničnej stanici Santa Lucia som vyskočil z vlaku, a keď som vyšiel z budovy, iba som zastonal. Predo mnou bez varovania vybuchol ohňostroj prekrásneho mesta. Bolo jedenásť hodín v noci. To mesto mi mávalo na pozdrav, Canal Grande akoby krútil hlavou, že to tak dlho trvalo a vľavo už ma vyzýval Ponte degli Scalzi, aby som vstúpil, že je všetko pripravené. Musel som si sadnúť na schody a počkať , až sa mi ukľudní tep a budem sa môcť nadýchnuť.

V meste som zostal tri dni. A bolo jedno, či som bol nahý, pretože Benátky mi vtisli do tváre jednu zo svojich ochranných masiek. Bol som šťastný. Bol som zamilovaný.

Zamiloval som sa do mesta. Nebudem a nechcem popisovať tieto tri dni. Bola to opojná svadobná noc. Na námestí San Marco som sa napil mora a nechal som sa viesť...


Discuss this entry