Vzpomínám, že jsem kdysi četl, že někteří lidé používají jazyk, aby skryli myšlenku, ale ze zkušenosti vím, že podstatně víc jich jazyk používá místo myšlenky.
Řeč obchodníka by se měla řídit méně a jednoduššími pravidly, než kterákoli jiná činnost lidského tvora. Ta pravidla zní:
Měj co říct.
Řekni to.
Přestaň mluvit.
Začít mluvit dříve, nežli víš, co chceš říct, a pokračovat v tom i poté, co jsi to řekl, přivede obchodníka k soudu nebo do chudobince, přičemž to první je jen zkratkou k tomu druhému. Mám zde právní oddělení, které stojí spoustu peněz, ale chrání mne, abych nemusel k soudu.
Vyjdeš-li si s dívkou nebo hovoříš-li po obědě s přáteli, je zcela v pořádku vést konverzaci jakoby to byl výlet nedělní školy se zastávkami na trhání květin; v kanceláři by však pauzy mezi tvými větami měly být co nejkratší. Vynech úvod i závěr a skonči dříve, než se dobereš k „zadruhé“. Abys upoutal hříšníky, musíš jim číst krátké levity; jáhni jsou zase přesvědčeni, že dlouhá kázání nepotřebují. Bláznům dej první a ženám poslední slovo. Maso najdeš vždy uprostřed sendviče. Namazat nízkokalorickým máslem po obou stranách, dáváš-li ho člověku, který máslo rád, samozřejmě vůbec neuškodí.
Pamatuj také, že je snazší moudře vypadat než moudře mluvit. Říkej méně, než tvoje protistrana, a poslouchej více, než mluvíš; protože když člověk poslouchá, nemluví o sobě a lichotí tím člověku, který tak činí. Dej většině mužů dobrého posluchače a většině žen dostatek dopisního papíru a řeknou ti vše, co vědí. Peníze umí promluvit -- ne však, má-li jejich majitel rozvázaný jazyk, pak je jejich řeč vždy urážlivá. Chudoba také umí mluvit, ale nikdo nechce slyšet, co říká.